Kamenické hamry

Kamenicko a Velkopopovicko se v průběhu 19. století staly dominantními oblastmi, kde se usadil a podnikal významý rod velkoprůmyslníků Ringhofferů. Jedním z důležitých podniků v jejich impériu byly i měděné hamry v Kamenici.

Ringhofferovi se v průběhu let stali nejvýznamnějším zaměstnavatelem široko daleko. Zcela nepochybně si oblast Kamenicka a Velkopopovicka zamilovali, zejména Kamenici samotnou, o čemž svědčí např. fakt, že si zde nechali postavit rodinnou hrobku a na začátku 60. let 19. stol. vlastnili v Kamenici již všechny nemovitostí včetně místního zámku. Popsat celou historii rodu Ringhofferů a všechny jejich podnikatelské aktivity by bylo obtížné a navíc na internetu lze nalézt mnoho zajímavých článků věnujících se tomuto tématu (1, 2, 3). Proto bych se rád v tomto příspěvku zaměřil pouze na stručné shrnutí historie kamenických měděných hamrů, protože to je místo, které se přímo dotýká rodiny Chrpů z Čakovic.

Horní hamr

V kamenických hamrech nalezli různorodou práci lidé jak přímo z Kamenice, tak i ze širokého okolí. Jedním z mnoha zaměstnanců byl i Antonín Chrpa (C0526) z rodové větve V001, který jak již víme, v tomto závodu utonul následkem mrtvice.

Výborným zdrojem informací o měděném hamru, rodině Ringhofferů i ostatních aktivitách této významné rodiny v okolí je tato diplomová práce, ze které je převzat následující odstavec a bude z ní vícekrát čerpáno i dále v tomto příspěvku.

Josef Ringhoffer si roku 1820 v této malebné obci, v horním mlýnu (čp. 10) zřídil spolu se svým strýcem Martinem Ringhofferem, mědikoveckým mistrem z Prahy, měděný hamr pro výrobu větších výkovků z mědi, a až do roku 1835 tu společně pracovali. Mlýn ležel pod hrází dnešního Hamerského rybníka a patřila k němu také pila v blízkých Olešovicích a asi 3,5 hektarů pozemků. Tento objekt (mlýn a obytné stavení) v roce 1823 také koupil. U hamru se rovněž tavila měď a podle údajů vrchnostenského úřadu v Dobřejovicích tu prý fungovala i slévárna mosazi. Zdroj: Korbelíková Daniela, DP

Původní obytný objekt Horního mlýna čp. 10, později součást komplexu budov Horního hamru, stojí v Kamenici na svém místě dodnes (obr. 4).

Obr. 1-4 - Horní hamr v Kamenici (1841, 1847, ~1870, 2018)

První obrázek, datovaný k roku 1841, zachycuje kostel sv. Františka Serafinského ①, starý kamenický zámek ② a Horní hamr čp. 10 ③ s dalšími výrobními budovami ④ a ⑤. Druhý zachycuje podobu Horního hamru o 6 let později. V padesátých letech 19. stol. byl horní hamr upraven a v jeho prostorách byla zřízena válcovna měděných plechů, které se pak využívaly zejména pro výrobu kotlů. Tyto změny dosvědčuje obr. 3 datovaný kolem roku 1870, kde již vidíme, že došlo ke zbourání starých hamerských budov ④ a ⑤ v okolí objektu čp. 10 ③ a stavbě nové tovární haly ⑥ s vysokým komínem. Současně lze z obrázku vypozorovat, že vodní koryto bylo svedeno pod zem, stará dřevěná lávka ⑦ přes koryto potoka byla odstraněna, a vznikl tak prostor pro lepší pohyb mezi Horním a Dolním hamrem a dalšími objekty v areálu závodu.

Obr. 5 - Mapa Stabilního katastru - Císařský otisk (1841)

Dolní hamr

Další historie kamenických hamrů se již pojí s osobou barona Fantiška Ringhoffera II. (1817-1873), synem Josefa (1785-1847), který po smrti svého otce pokračuje v podnikatelských aktivitách v Kamenici.

V roce 1846 již starý kamenický hamr zastaral a nemohl konkurovat moderním měděným hamrům a válcovnám v Dolním Rakousku, a tak byl vyřazen z provozu. Ale hned v roce 1849 Franz Ringhoffer zrekonstruoval cestu z Kamenice na Novou Hospodu, starý hamr zbořil a na jeho místě vybudoval válcovnu měděných plechů, kterou uvedl do provozu roku 1854. V roce 1851 koupil dolní mlýn čp. 4 ⑩, stojící u Kamenického potoka asi o dvě stě metrů níže. Mlýn nechal strhnout a ještě v témže roce zahájil výstavbu měděného hamru, jenž byl rovněž zprovozněn v roce 1854. Samotný potok však nestačil na pohon nových strojů, proto byla přilehlá louka zaplavena, čímž vznikla velká vodní nádrž téměř čtvercového půdorysu. Dolní koryto potoka bylo přeloženo. Nová budova o půdorysu 14x10 metrů měla v suterénu velké skladiště a sklípek, v patře byt pro vedoucího závodu. Vlastní hamr se nacházel v suterénu vedle skladiště. Uvnitř byly dvě žíhací pece, komín stál venku. Roku 1859 koupil Franz Ringhoffer od arcibiskupství rybníky Hvězda, Hamerský a Mlýnský, aby mohl svobodně nakládat s vodní energií potřebnou k pohonu strojů ve válcovně a hamru. V témže roce vybudoval v Kamenici tažírnu trubek. Roku 1870 byla postavena nová dolní válcovna, kterou již poháněl parní stroj, stejně jako horní závod. A od roku 1894 svítili elektřinou v hamru i ve válcovně. Zdroj: Korbelíková Daniela, DP

Korbelíková ve své práci poznamenává, že Hamerská louka byla v 70. letech zaplavena, aby nově vzniklá nádrž umožnila lepší regulaci vodního toku pro pohon nových výkonnějších strojů, které v té době byly v dolní části kamenického závodu používány.

Obr. 6 - Nový kamenický zámek, v popředí nová nádrž pro Dolní hamr (~ 1900)

Na pohledu od pražského nakladatele Karla Bellmanna vidíme nový zámek ② vystavěný mezi roky 1875 - 1880, pod zámkem dům čp. 15 ⑧ a v popředí právě zmiňovanou novou vodní nádrž ⑨ pro Dolní hamr. Snímek pořídil významný fotograf Jindřich Eckert někdy kolem roku 1900. V perfektní kvalitě je snímek dostupný v archivním katalogu Archivu hl. m. Prahy.

Na následujícím obrázku je zachycena podoba hamru čp. 4 v Kamenici, kde roku 1914 zemřel Antonín Chrpa, když se utopil v 1,5 metru hluboké nádrži s vodou určené ku chlazení mědi. Nádrž se nacházela vlevo za výrobníma halama.

Obr. 7 - Dolní měděný hamr v Kamenici (po 1880)

V Kamenici se vyráběla řada výrobků pro smíchovskou i novoměstskou továrnu, například měděné plechy, roury a lokomotivní topeniště. Čistý zisk kamenického závodu činil od února 1855 do února 1856 4287 zl. (Jen pro srovnání: v témže roce byl zisk novoměstské továrny 19 277 zl., smíchovské kotlárny 12 760 zl. a slévárny 1207 zl. Pouze vagonka tehdy vykazovala ztrátu 8092 zl.) Zdroj: Korbelíková Daniela, DP

Dominantní komín z předešlého snímku je stále na svém místě, o čemž svědčí záznam na stránkách spolku komínářů i tento letecký pohled na komín z roku 2016.



Indikační skica se používala jako pracovní mapa a podklad pro vytvoření finálního "císařského otisku" stabilního katastru Čech, Moravy a Slezka. Také se často využívala pro zakreslování pozdějších změn po provedeném mapování. My máme díky pečlivosti tehdejšího kreslíře možnost lépe pochopit některé stavební změny, které již byly popsány výše v tomto příspěvku. Mapy stabilního katastru byly zpracovány v měřítku 1:2880. Na levé straně obrázku číslo 8 vidíme stav zaznamenaný v době provádění mapování Kamenice, tzn. v roce 1841, a na pravé straně jsou zaneseny stavební a geografické změny provedené v pozdějších letech.

Obr. 8 - Mapa Stabilního katastru - Indikační skica (1841 až ~1876)

Dataci pravé časti mohu odhadnout pouze velmi hrubě. Na skice je zachycen půdorys ještě starého kamenického zámku ②, který byl mezi roky 1875-1880 kompletně přestavěn a významně se tím změnil i jeho půdorys. Dalším vodítkem je, že je zde již zanesena nově vzniklá vodní nádrž ⑨, o které víme, že vznikla někdy kolem roku 1876 zaplavením několika luk v okolí bývalého Dolního mlýna čp. 4 ⑩. Proto se domnívám, že pravá část skici zachycuje stav mezi roky 1876-1880. Ale je také samozřejmě možné, že změny byly dokreslovány postupně a tím by předchozí dedukce nebyla správná.

Koncem 19. století vedení firmy F. Ringhoffer zvažovalo rentabilitu kamenického závodu, a nakonec se přiklonilo k jeho prodeji. Ke dni 1.1.1917 byl prodán Měďárně Rakousko, která se po válce přejmenovala na Měďárnu Čechy, ovšem nemovitosti zůstaly v majetku firmy F. Ringhoffer až do roku 1923, kdy byly prodány Měďárně (Tywoniak, 1970). Zdroj: Korbelíková Daniela, DP

Významné události

• 1820 - Josef Ringhoffer se strýcem Martinem si pronajímají Horní mlýn čp. 10, kde zřizují hamr
• 1823 - Josef Ringhoffer koupil objekt Horního měděného hamru čp. 10
• 1845 - Josef Ringhoffer prodává Horní měděný hamr čp. 10 svému synovi Františku Ringhofferovi II.
• 1849 - Zboření Horního hamru a začátek stavby nové válcovny měděných plechů
• 1851 - František Ringhoffer II. kupuje Dolní mlýn čp. 4, nechává jej zbourat a na jeho místě započíná stavba nového měděného hamru
• 1854 - Uvedení Dolního měděného hamru čp. 4  do provozu
• 1854 - Uvedení horní válcovny měděných plechů čp. 10 do provozu
• 1859 - Zprovozněna tažírna trubek
• 1870 - Stavba nové válcovny měděných plechů v oblasti Dolního hamru čp. 4
• 1876 - Zavodnění Hamerské louky
• 1894 - Zavedení elekřiny do obou hamrů
• 1917 - Kamenické hamry prodány Měďárně Rakousko
• 1928 - Zahájení výroby kování měděných a mosazných slitin
• 1940 - Rozšíření výroby o kování hliníkových slitin
• 1945 - Zestátnění podniku
• 1968 - Změna názvu firmy na Strojmetal Kamenice
• 1996 - Zahájení spolupráce s firmou Alusuisse Singen GmbH
• 1998 - Privatizace státního podniku a změna na akciovou společnost Strojmetal Kamenice a.s.
• 2001 - Založení konsorcia s firmou Alcan Singen GmbH (dřívější Alusuisse) a kování pouze hliníkových slitin
• 2002 - Zprovoznění nové kovací haly pro automobilové výrobky a plně automatizovaného skladu výrobního materiálu s výškovými regály
• 2002-2004 - Převedení kování z firmy Alcan Singen GmbH do Strojmetalu Kamenice
• 2006-2012 - Instalace čtyř plně automatizovaných kovacích linek pro automobilový průmysl s různými stupni předtváření.
• 2012 - Založení společného podniku Alcan Strojmetal Aluminium Forging s.r.o.
• 2013 - Alcan Strojmetal Aluminium Forging s.r.o. kupuje podíly firmy Constellium Singen GmbH ve společném podniku a je nyní 100% vlastníkem
• 2013 - Zprovoznění páté plně automatizované kovací linky pro díly přední osy osobních automobilů
• 2014 - Změna názvu firmy na Strojmetal Aluminium Forging s.r.o.

Předcházející významné události jsem zkompiloval z volně dostupných dat na internetu, z již zmíněné diplomové práce, ale také jsem čerpal z oficiálních stránek Strojmetalu.