Toleranční patent císaře Josefa II.

Dnes je tomu na den přesně 237 let ode dne, kdy Josef II. podepsal a uvedl v platnost toleranční patent. Tedy předpis, podle kterého byla nově tolerována i jiná vyznání než pouze římskokatolické.

Před vydáním tolerančního patentu

Ještě než se pustíme do detailů vydání tolerančního patentu a jeho následků, tak se pojďme v krátkosti podívat na historický kontext.

Určitou náboženskou svobodu jsme totiž v Českém království již měli, a sice po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609. To se však dramaticky změnilo po prohrané bitvě na Bílé hoře, kdy roku 1627 habsburský císař Ferdinand II. nechal v Čechách uzákonit jediné náboženství - katolické. Nekatolíci z vyšších vrstev museli buď do půl roku přejít na katolickou víru, nebo zemi opustit. Poddaní na výběr neměli a museli se nové víře plně podřídit.¹ Nekatolická vyznání však nevymizela úplně a v mnoha rodinách bylo nekatolické učení tajně předáváno z děda na otce a z otce na syna až do vydání tolerančního patentu Josefem II.

O následcích prohrané bitvy na Bílé hoře, historických souvislostech i povinné rekatolizaci se zmiňuje souhrnný článek na webu ObrodaNároda.cz, ze kterého je citováno v zeleném boxu.

Bezprostředními důsledky bělohorské porážky bylo nečekaně snadné ovládnutí a vyrabování Prahy. V následujících málo měsících byla až na výjimky – jako Loket či Tábor – ovládnuta zbývající část království. České povstání bylo rozdrceno. Vítězný Ferdinand II. – povzbuzován jezuity i českými katolickými radikály – dokonale využil nabízenou příležitost. Bez milosti zosnoval krvavé divadlo na Staroměstském náměstí, kromě oněch 27 popravených vůdců byly k smrti a ztrátě majetku odsouzeny ovšem i další předáci, mezitím uprchlí ze země. Vypovězení evangelických duchovních naznačovalo mnohem hlubší změny v dosavadní tradici náboženské tolerance. A tak, sice s určitým odstupem, bylo posléze 1627 vydáno Obnovené zřízení zemské, vlastně nová česká ústava, v níž byla uzákoněna dědičná vláda Habsburků v Čechách i nastolení náboženského absolutismu. Nekatoličtí křesťané, tedy protestanti čili evangelíci, se museli ze země vystěhovat (a svůj majetek prodat) či přestoupit na císařovu, katolickou víru. To se ovšem týkalo pouze privilegovaných stavů, tj. šlechty a měšťanstva. Poddaní sedláci na výběr neměli, přesto mnozí z nich odešli také. Odhady o vynucené pobělohorské emigraci se různí, ale uvažuje se o desítkách tisíc lidí. Převážně však šlo o schopné, aktivní a mladší lidi, pevné ve víře i odhodlání v exilu pracovat pro návrat do vlasti. Tyto naděje během třicetileté války vybledly a posléze je pohřbil nespravedlivý Vestfálský mír, ponechávající české země v moci Habsburků. Nezměřitelným, ale o to morálně závažnějším byl vynucený důsledek násilné náboženské změny, tedy rekatolizace. Nikde předtím ani potom nedošlo v Evropě k tak masové a poměrně rychlé změně víry: vždyť do Bílé hory se na devadesát procent obyvatel Čech a Moravy (tj. přes milion lidí) hlásilo k protestantismu (většinou luteránští novoutrakvisté, v menší míře kalvinisticky orientovaní čeští bratři čili Jednota bratrská).  Nelze popřít, že se rekatolizace v českých zemích v poměrně krátké době zdařila, ovšem za cenu, jejíž důsledky přetrvávají dodnes.2

Vydání tolerančního patentu a jeho dopady

K podpisu patentu došlo 13. října 1781 a byl to jeden z významných revolučních kroků císaře Josefa II. Ve stejném roce mmj. nechal zrušit nevolnictví a cenzuru, které do té doby podléhaly veškeré tiskoviny a další materiály.

Obr. 1 - Toleranční patent, ve znění pro zemi Moravskou (cirkulář pro Moravu)³

Zavedení tolerančního patentu bývá často nesprávně chápáno jako obecné povolení jakéhokoliv vyznání. Pravdou však je, že toleranční patent nově toleroval pouze další tři náboženství - luteránství (augšpurské vyznání), kalvinismus (helvétské vyznání) a řecko-pravoslavné vyznání.¹ K patentu bylo následně vydáno několik dekretů, které jej upravovaly a dále zpřesňovaly. Plná náboženská svoboda byla vyhlášena až v roce 1848.⁴

Důvodů, které vedly Josefa II. k vydání toleračního patentu, bylo hned několik. Jiří Tywoniak, který mapoval počátky tolerančního evangelictví na konopišťském pantství k tomu píše následující.

Josefa II. vedly k nesouhlasu s dosavadním potlačováním svobody svědomí nejen mravní zásady, ale i důvody politické a hospodářské. Náboženské pronásledování totiž vyvovávalo sympatie tajných nekatolíků k Prusku, ustavičná emigrace podmíněná náboženským útiskem přinášela populační škody a přitom posilovala hlavního politického a hospodářského soupeře, sousední Prusko. Současně náboženské pronásledování bránilo větší imigraci hospodářských odborníků z ciziny, a tím překáželo rychlejšímu průmyslovému pokroku.⁵

Po vyhlášení tolerančního patentu samozřejmě zůstalo katolické náboženství jako hlavní a preferované náboženství, nově tolerovaná náboženství byla nadále omezována mnoha způsoby. Nekatolíci se museli scházel v soukromí, nebylo možné pořádat veřejné bohoslužby. Modlitebnu bylo možné zřídit pouze pokud se k víře v daném místě či blízkém okolí přihlásilo alespoň 100 rodin či 500 jednotlivců. Navenek nesměla připomínat katolický kostel, proto v takové modlitebně nesměla být věž se zvonem nebo např. vchod směrovaný k hlavní cestě. Dalším omezením bylo, že v rámci rodiny, kde otec byl nekatolického vyznání, mohli tuto víru přebírat pouze jeho synové. Pokud byla nekatolického vyznání matka, tak všechny děti musely být vychovávány katolicky.⁵

Vzdát se katolického vyznání a přejít k nekatolické víře "svých otců" nebylo jen tak. Musela se podat toleranční přihláška a následně byl každý jednotlivec předvolán před duchovní komisi, ve které seděli vybraní teologové a vrchnostenští úředníci. Komise měla za cíl zrevidovat podané toleranční přihlášky a sérií otázek vyzjistit důvody, které vedly osoby k této změně. V mnoha případech se během těchto "výslechů" daná osoba nově tolerovaného vyznání zřekla a zůstala u katolického náboženství. Důvodem byl často strach se otevřeně přihlásit k jinému náboženství nebo se také stávalo, že dané osoby byly přihlášeny bez svého vědomí (např. manželem).^1,5

Mnoho rodin však u nově tolerovaného vyznání zůstalo. Jednou z nich, která se na konopišťském panství přihlásila k helvétskému vyznání, byla i rodina Jana Chrpy z Dlouhých Polí, čehož důkazem je dochovaný protokol výslechu Jana z roku 1782.⁵

______________________

¹ 13. říjen 1781 - Toleranční patent Josefa II. [online]. Dnyceskestatnosti.cz, 13. 10. 2018. Dostupné z http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-rijen-1781-tolerancni-patent-josefa-ii/

² Bílá hora v pěti dějstvích [online]. Obrodanaroda.cz, 13. 10. 2018. Dostupné z http://www.obrodanaroda.cz/historicky-kontext/47-bila-hora-v-peti-dejstvich
³ Toleranční patent, ve znění pro zemi Moravskou (cirkulář pro Moravu) [online]. kvh.estranky.cz, 13. 10. 2018. Dostupné z
http://www.kvh.estranky.cz/fotoalbum/dokumenty/svata-rise-rimska/tolerancni-patent--ve-zneni-pro-zemi-moravskou--cirkular-pro-moravu-/tolerancni_patent_1.html

⁴ Toleranční patent [online]. Wikipedia.org, 13. 10. 2018. Dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Toleran%C4%8Dn%C3%AD_patent
⁵ TYWONIAK, Jiří. Počátky tolerančního sboru v Soběhrdech. Edice Kalich, 1985.